Ondřej Žídek dnes pracuje jako asset manager společnosti Redside, která spravuje fond s portfoliem elektráren, produkujících udržitelnou energii. Na budoucnost energetiky má jasný názor. „Zelená energie má jednu základní výhodu, je defacto nevyčerpatelná. Nezatěžuje životní prostředí, a z praktického hlediska je téměř bezezbytková, skoro všechno se využije. Investice do obnovitelných zdrojů tak dávají smysl nejen z hlediska investora, ale také z hlediska společenské zodpovědnosti," myslí si Žídek.
Jak jste se dostal k energetice?
Ondřej Žídek: Vystudoval jsem obor ekonomika a řízení energetiky na FEL ČVUT v Praze, a během studií jsem si energetiku oblíbil. Celá soustava od výroby, přes přenos a distribuci, až ke konečné spotřebě je pro mě fascinující. Je to ohromná síla a energie, kterou se člověk stále snaží zkrotit.
Jak vidíte budoucnost energetiky u nás?
O.Ž.: Z mého pohledu posílí lokální výroba, začnou vznikat různé komunitní projekty na úrovni satelitů či jednotlivých městských částí, virtuální sítě či mikrosítě, bateriová úložiště, smart technologie apod. To se bude týkat především domácností, kde je nižší požadavek po spolehlivosti v porovnání s např. průmyslem, kde je kontinuální dodávka a vyšší rezervovaný výkon nezbytný. V domácnosti se může maximálně rozmrazit maso v chladničce nebo nedopéct koláč v troubě, v případě výpadku dodávky nebo snížení dodaného výkonu. V průmyslu nebo např. v nemocnici jsou ztráty mnohem bolestnější. Osobně vidím energetiku za několik desítek let jako prostředí, ve kterém již hlavní roli nehrají robustní infrastrukturní systémy a systémové elektrárny, ale lokální výroba z obnovitelných zdrojů a mikrokogeneračních jednotek, obchodování P2P, systémy pro skladování elektřiny, provázané s inteligentními domy atd. Jsem přesvědčen o tom, že toto období přijde.
Zmínil jste decentralizaci energetiky - jsou tedy budoucností malé elektrárny místo velkých gigantických kolosů?
O.Ž.: To je poměrně jasně viditelný trend posledních několika let, nikomu se v daných tržních podmínkách nechce a ani nevyplácí stavět velké zdroje. Hezkým příkladem je např. dostavba jaderné elektrárny Temelín. Při dnešních cenách na trhu s elektřinou se výstavba jeví jako nerentabilní. Naopak významné podpory požívá oblast obnovitelných zdrojů energie, které jsou environmentálně pozitivní a provozně méně náročné než klasické elektrárny, které tu historicky máme.
Jaké jsou možné překážky rozvoje udržitelné energetiky, a jak je jim průmysl připraven čelit?
O.Ž.: Změnit myšlení nás samotných, zvýšit povědomí, rozbít mýty a začít důvěřovat novým technologiím. Ukázat lidem na příkladech z praxe, že to může fungovat a celé to dává smysl, ekonomicky, environmentálně a systémově. To jsou, dle mého názoru, základní aspekty úspěchu. Jako potenciální překážky vnímám stávající dodavatele, kteří na dnešním stavu profitují a nebudou mít motivaci se přizpůsobit. Dále budou významnou roli sehrávat i finance, především v oblasti výzkumu a vývoje.
Jaké jsou dnes možnosti investování do obnovitelných zdrojů energie (OZE) ve světě a v SR/ČR?
O.Ž.: Možností investovat do projektů OZE je stále celá řada, a to jak do hotových a fungujících projektů, tak i do projektů tzv. na zelené louce, kde si zpravidla investor musí projít několikátým procesem jednání s úřady a získáváním různých povolení s velmi nejistým výsledkem. Poslední dekáda by se dala charakterizovat jako investiční boom v oblasti obnovitelných zdrojů, který stále pokračuje. Většina členských států EU se zavázala k plnění evropských směrnic a mimo jiné k nárůstu podílu OZE na celkové spotřebě elektřiny, což se stalo hlavním hybatelem masivního investování do této oblasti. Na druhé straně pochopitelně stojí někdo, kdo se skrze provozní dotace na tomto boomu podílí, a to je koncový odběratel elektřiny. Domnívám se ale, že je to poměrně standardní přístup, jak akcelerovat vývoj v dané oblasti. A dnes již můžeme na trhu vidět první projekty, které díky technologickému vývoji a konkurenci, se již vyplatí stavět a provozovat zcela bez dotací. V Německu či Španělsku máme první vysoutěžené projekty OZE s nulovou podporou, projekty jsou nyní ve stádiu příprav.
Jsou investice do OZE dlouhodobé, nebo mají stanovený investiční horizont?
O.Ž.: Investice do energetiky jsou během na dlouhou trať. Podpora projektů OZE tento horizont nejen pevně stanovuje, ale i významně zkracuje. V Čechách je podpora stanovena na 20 let, na Slovensku na 15 let, v Maďarsku je to 25 let. V této době se má investorovi vrátit jeho vložená investice i s přiměřeným ziskem ve výši srovnatelných investic v energetickém odvětví, který se pohybuje v průměru mezi 7 a 8 %. Projekty OZE jsou poměrně stabilní a je o ně na trhu zájem. Kdo má dobrý projekt, obvykle se ho nechce vzdát.
Obnovitelné zdroje a solární elektrárny si s sebou v Česku nesou zátěž negativní publicity z minulosti. Jak se s ní vyrovnávají?
O.Ž.: Využití obnovitelných zdrojů s sebou nese poměrně vysoké investiční náklady, které se v posledních letech podařilo významně snížit díky výzkumu a vývoji (např. fotovoltaické elektrárny před 10 let stály zhruba 4 - 5ti násobek než dnes). V některých konkrétních situacích však došlo k ne zrovna šťastnému nastavení státní podpory. Ta ale už splnila svůj účel, nastartovala celé nové odvětví, zvýšila konkurenci a v konečném důsledku snížila náklady.
Sehrává při rozhodování o investicích do obnovitelných zdrojů energie úlohu také zodpovědnost a ekologické cítění investora?
O.Ž.: Ano, především v posledních letech to cítím, jak se toto ryze „nefinanční“ kritérium dostává do popředí rozhodování o investicích. Investor zpravidla vstupuje do nějakého projektu nebo fondu s cílem návratu své investice s přiměřeným ziskem. Pokud má na výběr ze dvou ekonomicky srovnatelných projektů a jeden z nich s sebou přináší i enviromentální přínosy, velmi pravděpodobně se investor rozhodne právě pro ten ekologický projekt. Cenou se již příliš neodlišují, ale nabízí nějaký další efekt, který investor ocení. Z hlediska trvale udržitelného rozvoje je to jednoznačně krok směrem kupředu.
Pro jaký typ investorů jsou tyto investice vhodné?
O.Ž.: Domnívám se, že investice do obnovitelných zdrojů energie je vhodná spíše pro konzervativní investory. Rozumným krokem pro dlouhodobé investování je diverzifikace portfolia, tj. rozdělit investici do různých projektů a vytvořit si tak unikátní portfolio. Základní teorie investování totiž říká, že čím je vyšší riziko investice, tím se dá očekávat vyšší výnos a obráceně. Neplatí to samozřejmě všude, ale obecně to takto lze shrnout. Tento typ investice se dobře hodí jako stabilní prvek portfolia, které v porovnání s obdobně rizikovými investicemi dosahuje mnohem vyšších výnosů. Například výnosy fondu Nova Green Energy jsou de facto garantovány státem, což je samo o sobě velmi silným nástrojem na eliminaci rizik. Byť jsme se v posledních letech setkali s mnoha opatřeními a zásahy ze strany jednotlivých států a vlád na snížení výnosů u projektů OZE (solární daň v ČR, G-tarif nebo kauza „1508“ na Slovensku), lze přesto tvrdit, že investice naplňují svá původní očekávání.
Z čeho jsou vytvářeny výnosy podílových fondů, investujících do OZE?
O.Ž.: Ekonomika typického projektu je standardně tvořena výnosy a náklady. Výnosy plynou především z prodeje elektřiny, které jsou v našich projektech garantované státem (výkupní ceny včetně garance výkupu veškeré vyrobené elektřiny), z menší části jsou výnosy tvořeny prodejem tepla, které ale odpovídají tržním cenám. Naopak hlavními nákladovými položkami jsou bankovní úvěr, provoz a servis, u elektráren na biomasu jsou to náklady na vstupní surovinu. Jednotlivé projekty byly do fondu nakoupeny s předpokladem určitého zisku, který zajistí očekávaný výnos pro podílníky fondu. Každý takový projekt je střípkem v mozaice celého fondu a jeho výkonnosti. Jednoduše se tedy dá říci, že výnosy fondu jsou tvořeny výkonností jeho aktiv, v našem případě projektů obnovitelných zdrojů. Neméně důležitá je samozřejmě i péče o takové projekty.
Rozlišujete období, kdy je nejvýhodnější investovat do OZE? Například před létem, kdy je nejvíce slunce?
O.Ž.: Pokud bychom měli fond postavený čistě na fotovoltaických elektrárnách, dávalo by to smysl, neboť nejvyšší výkonnost má fotovoltaická elektrárna během letních měsíců. Na druhou stranu je tomu přizpůsoben např. splátkový kalendář banky, čímž se výkonnost v průběhu roku srovnává. Většina fondů, stejně jako ten náš, je ale diverzifikovaná i technologicky, proto bych se domníval, že datum vstupu do fondu nehraje významnou roli. Vodní elektrárny mají nejvyšší výkonnost po zimě, naopak nedostatkem vody trpí především v létě. Elektrárny na biomasu a bioplyn mají poměrně vyrovnanou křivku výkonnosti. Na konci dne se to celé zprůměruje a výkonnost je více či méně srovnatelná.
Vaše společnost Redside spravuje podílový fond Nova Green Energy, investující právě do OZE. Jak máte rozloženo portfolio? Preferujete v rámci OZE nějakou konkrétní oblast? Podle čeho stanovujete investiční priority?
O.Ž.: Náš fond je z největší části zastoupen fotovoltaickými elektrárnami s celkovým instalovaným výkonem 20 MW. Dále máme ve fondu zdroj na biomasu či bioplynové stanice. V tuto chvíli jsme otevřeni jakékoliv smysluplné investici, která bude přinášet užitek našim podílníkům. Do budoucna plánujeme růst fondu a v hledáčku jsou další elektrárny na biomasu a bioplyn.
Jakých výnosů je možno docílit při tomto typu investice? Jsou volatilní, nebo je tomu naopak?
O.Ž.: Samostatná investice je pochopitelně více riziková než investování do fondu, ale potenciálně může přinést vyšší výnos. Samostatná investice do projektu OZE může vynášet investorovi v průměru do 10 % ročně a podstupuje větší míru rizika. Investice do fondu přináší nižší výnos, řekněme na úrovni 6–7 % s podstatně menším rizikem. Domnívám se, že volatilita je v obou variantách spíše nízká.
